SDG 1Konec chudoby
Jak zamezit sociální exkluzi? Je možné zajistit, aby byl každý člověk chráněn před nezaměstnaností a měl přístup k základním sociálním službám?
Situace
Dle zdrojů OSN žije v extrémní chudobě každý, kdo má k dispozici méně než 1,25 amerického dolaru na den. Obyvatel planety, kteří žijí v takto hluboké bídě, je dnes zhruba 850 milionů a nejvíce zasaženými regiony jsou jižní Asie a subsaharská Afrika (obecněji jde o malé nestabilní země, permanentně atakované společenskými a politickými konflikty).
Pojem chudoby je ale mnohem širší. Kupříkladu evropskou chudobu nelze porovnávat s existenční situací v nejchudších zemích světa. Přesto ji lze i zde vymezit: za „chudého“ je v zemích Evropské unie považován jednotlivec s měsíčním příjmem nižším, než je 60 % mediánu mzdy v jeho zemi. I tito lidé se cítí vyloučeni z běžného života.
Chudí lidé mají těžší přístup ke vzdělání a jsou více ohroženi pádem do ekonomického nebo společenského vyloučení, z něhož je velmi těžké nalézt cestu ven. V krajním případě mohou zcela vypadnout z oficiálního pracovního systému, což má kromě osobních „bankrotů“ za následek i fakt, že stát přichází o značné množství peněz.
Pokud bychom chudobu neřešili, riskujeme stále větší rozevírání sociálních nůžek mezi bohatými a chudými, což vede ke konfliktům ve společnosti a v krajním případě ke všem negativním důsledkům politického extremismu.
Řešení a klíčové inovace
Aktuálním cílem v této oblasti je dle OSN do roku 2030 odstranit extrémní chudobu všude na světě. Dále pak zajistit, aby byl každý člověk chráněn před nezaměstnaností a měl přístup k sociálním službám, jako je lékařská péče, přístup ke vzdělání, pomoc v nezaměstnanosti, v pracovní neschopnosti nebo starobní či invalidní důchod v takové výši, která zajistí důstojný život.
Pomoct vyřešit nejen extrémní chudobu, ale i různé formy sociálního vyloučení, nedostatečného přístupu ke vzdělání, lékařské péči nebo pomoci v nezaměstnanosti si klade za cíl řada institucí. Mezi nimi i The European Anti-Poverty Network (EAPN). Ta zahrnuje 31 národních sítí dobrovolnických organizací a občanských skupin 13 evropských organizací. Členové této sítě se podílejí na různých aktivitách zaměřených na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, včetně vzdělávacích a školicích aktivit, poskytování služeb a činností zaměřených na účast a posílení postavení lidí žijících v pasti chudoby a sociálního vyloučení. Jeden z projektů, na němž EAPN participuje, se týká velmi aktuálního tématu energetické chudoby. Výchozím bodem projektu je získání hlubokých znalostí o zranitelnosti spotřebitelů a konkrétně právě o energetické chudobě, neboť dosud neexistuje její jasná definice a také způsob, jak ji měřit.
Otázka chudoby je velkým tématem pro vědu. Své místo má i na těch nejprestižnějších univerzitách a vědci se zabývají nejen cestami, jak chudobu zastavit, ale také jejími dopady – to je totiž cesta, jak kupříkladu aktivním politikům a úředníkům ukázat, že chudoba není zdaleka něco, co se týká „pouze“ těch, kteří jí jsou přímo zasaženi.
Na britském Oxfordu funguje centrum s názvem Oxford Poverty & Human Development Initiative. Jde o centrum ekonomického výzkumu, jehož cílem je vytvořit systematičtější metodologický a ekonomický rámec pro snižování chudoby.
Obecně se velká důležitost přikládá otázce minimální mzdy. Její výše se v jednotlivých státech liší a nastavení často doprovází bouřlivé diskuze. Jde o zásadní signál pro trh práce i pro samotné zaměstnance, kteří si mohou být díky ní jisti, že za svou práci získají odměnu, která pokryje jejich základní životní potřeby. Jinou věcí je koncept „minimální důstojné mzdy“, která má zajistit něco víc: důstojný život. Například v České republice činí dle dat platformy Minimum Decent Wage 31 146 korun čistého.
Evropě může na cestě k redukci sociálního vyloučení ve společnosti pomoci také systém sociálního bydlení, jež klientům dočasně pomáhá v těžkých situacích vyhnout se riziku ztráty střechy nad hlavou. Dostupnost bydlení je v Evropě (a nejen v ní) velkým tématem, které nabývá nových rozměrů v kontextu rychle rostoucích úrokových sazeb a inflace. Systém sociálního bydlení dlouhodobě funguje v řadě zemí západní Evropy, například v Dánsku, Francii, Lucembursku nebo Švédsku.
Klíčová slova
Chudoba, primární chudoba, energetická chudoba, důstojná minimální mzda, sociální bydlení
Zásadní otázky
- Je reálné, abychom do roku 2030 vymýtili extrémní chudobu?
- Zvládnou evropské státy zamezit chudobě na nejbohatším kontinentě?
- Dokážeme lidem ukázat jejich vlastní „cestu ven“?
- Chápeme všichni, že zastavení chudoby je dobré pro nás všechny, včetně těch, jichž se zdánlivě netýká?